Bývalý cisterciácký klášter

Bývalý cisterciácký klášter

Klášter vznikl na tzv. Libické (Libicko–žďárské) stezce v roce 1252. Kolonie mnichů dorazila na místo 5. února 1252 a vybudovala si zde dřevěné provizorium. Klášter přijal oficiální název Studnice Panny Marie. V červnu 1253 potvrdil založení kláštera a jeho církevní ochranu papež Inocent IV. V roce 1255 odkázal klášteru Pan Boček z Jaroslavic a ze Zbraslavi (též Boček z Obřan), znojemský purkrabí, moravský zemský maršálek a zakladatel žďárského kláštera, celé své rozsáhlé dědictví.

První zmínka o přilehlém městečku Žďáře je v listině českého krále Václava II. z 14. června 1293. Roku 1300 cisterciácký mnich Jindřich Řezbář píše veršovanou latinskou kroniku Cronica domus Sarensis (Kronika žďárského kláštera). Roku 1393 získal klášter tehdy velmi důležité právo odúmrti nad pozůstalostí svých poddaných. Roku 1414 uherská vojska silně poškodila klášterní velkostatky. V letech 1252 až 1434 se vystřídalo v čele kláštera 22 opatů, počet řádných mnichů nikdy nepřesáhl 27 osob. Klášterní velkostatek se rozkládal po obou stranách zemské hranice, převážně ale ve střední části dnešního okresu.

V období husitských válek byl klášter vypleněn a řeholníci byli většinou pobiti. V dalších letech chátral. K obnově kláštera došlo v letech 1437–1439 přičiněním zemského správce Jiřího z Kunštátu a z Poděbrad, pozdějšího českého krále. Kolem roku 1600 se vyhrotily mocenské a majetkové konflikty mezi opatem a olomouckým biskupem knížetem Františkem kardinálem Dietrichsteinem, který prosadil papežské rozhodnutí o připojení Žďáru k biskupským statkům. V roce 1614 tato krize vrcholila právním zánikem kláštera, který se i se všemi statky stal osobním majetkem kardinála. Jeho dědic synovec Maxmilián prodal v roce 1638 klášter zpět cisterciákům, kteří se však touto koupí na dlouhá léta zadlužili.

Klášter ve Žďáře nad Sázavou je dnes v podstatě dochován v barokní podobě, kterou získal za opata Václava Vejmluvy (opatem 1705–1738). Za jeho správy byly provedeny rozsáhlé přestavby i novostavby jak v areálu kláštera, tak i na klášterním panství. Přestavby byly prováděny v duchu "barokní gotiky" předním architektem českého baroka Janem Blažejem Santinim - Aichelem (1677–1723).

Roku 1706 zadal opat Santinimu první zakázku, přestavbu rozsáhlého konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Santini zrealizoval úpravy jednotlivých lodí kostela a do přední části oltářního transeptu vklenul monumentální varhanní empory, na které pak byly podle jeho projektu umístěny skříně varhanního nástroje.

Kolem roku 1710 realizoval Santini drobnější úpravu kaple Panny Marie Studniční, ležící uvnitř Rajského dvora. Ten byl uzavřen dnes již zbořenými budovami konventu. Santini provedl nové zaklenutí stavby, umístil v ní barokní kovanou mříž, na kterou vyzvedl sochu Madony, umístěnou původně pravděpodobně nad vstupem do kláštera.

V souvislosti s radikálním rozšířením klášterního prostoru a výstavbou poutního kostela na Zelené hoře, bylo rozhodnuto o zřízení šlechtické akademie působící přímo v areálu kláštera. Pro ni navrhl Santini jednak dispozici hlavní budovy, a pak také slohově mimořádně čistou budovu konírny. Přízemní stavba je orientována souběžně s konventním chrámem a ve své době byla v duchu šlechtické kultury v podstatě reprezentativním prostorem. Tomu ostatně odpovídá i působivá výtvarná koncepce, a to především v řešení složitého členění stropní klenby. Výstavba proběhla kolem roku 1720.

Vedle budovy konírny vytvořil pro žďárský klášter Santini řadu dalších staveb hospodářského charakteru. Vedle hospodářského dvora postaveného na půdorysu hudebního nástroje lyry, to byl i klášterní hostinec U tří hvězd, špitál pro nemocné postavený na půdorysu rovnoramenného kříže, a pak dodnes dochovaný zájezdní hostinec v Ostrově nad Oslavou, postavený symbolicky na půdorysu dvojitého W, které je prvním písmenem jména opata kláštera Václava Vejmluvy.

Vrcholnou novostavbou, uzavírající prostor mezi gotickou částí kláštera, původním starým opatstvím a přestavěným konventním kostelem, se stala budova prelatury kláštera a jeho vstupního křídla. Barokní stavba je koncipována jako osmistěn provázený dvojicí nižších křídel nad obdélnými půdorysy.

V roce 1784 úmyslně založený požár znovu těžce poničil celý klášter i s poutním kostelem na Zelené hoře. Na žádost posledního opata Otto Steinbacha z Kranichštejna byl klášter zrušen. Původní cisterciácké žďárské panství vydražil nejvyšší maršálek království českého Josef Vratislav z Mitrovic, závětí z roku 1830 připadl majetek dědicům knížete Dietrichsteina, aby se posléze dostal do majetku rodiny Clam–Gallasovy a Eleonory Kinské. Rodině Kinských bylo žďárské panství navráceno v majetkových restitucích v roce 1992.

Budova konírny šlechtické akademie – Jan Blažej Santini-Aichel